Lesy

Lesy zaujímají 49% rozlohy katastrálního území města. Dnešní podoba lesů na Rožnovsku je značně odlišná od původních pralesů v dobách před výraznějším ovlivněním člověkem. Změna jejich druhového složení úzce souvisela se způsobem osídlování a hospodaření, tzv. valašskou kolonizací, zejména během 15. až 17. století, a poté i s rozvojem průmyslu. K přeměně druhové skladby podstatnou měrou přispěly také velkoplošné holoseče v 70. letech 20. století s jednoznačnou preferencí smrku.

Také na území města dnes převažují kulturní porosty smrku a dalších jehličnanů. Pouze menší část tvoří listnaté a smíšené přírodě blízké porosty, ve kterých bylo doposud zjištěno 7 ohrožených a 2 silně ohrožené druhy rostlin (dalších 10 rostlinných druhů vyžaduje pozornost a je uvedeno v regionálním seznamu ohrožených druhů rostlin pro území CHKO Beskydy.) Vzácně jsou zastoupeny porosty prostorově a věkově rozrůzněné (stromy různého stáří), které mají význam nejen pro přirozenou obnovu lesa, ale i pro velké množství dalších organismů (hub, živočichů).

V okolí drobných vodních toků nebo na svahových lesních prameništích zůstaly ojediněle zachovány malé porosty jasanovo-olšových luhů. Jejich dominatní dřevinou je olše lepkavá (s náhodně lesklými zelenými listy) a strom dorůstající úctyhodných rozměrů - jasan ztepilý. Přimíšeny jsou další listnáče jako javor klen s červenavou odlupující se kůrou nebo vrba křehká, jejíž větévky se snadno lámou. Na jaře tu můžeme zahlédnout střemchu obecnou, obsypanou hrozny bílých vonících květů. V keřovém patře roste hojně bez černý, jehož bobule jsou v zimě oblíbenou potravou ptáků a z něhož se také dělá léčivý likér. V bylinném podrostu tvoří husté zelené koberce hluchavka skvrnitá nebo popenec obecný. Žlutými květy podobajícími se penízkům rozkvétá v červnu a v červenci vrbina hajní. Zbytky luhů můžeme najít např. podél Mešného potoka nebo pod Rysovou horou.

V nižších polohách, zejména v jižní části katastru v podhůří Vsetínských vrchu, jsou zastoupeny dubohabrové lesy, které navazují na luhy. Nacházejí se např. v okolí Hradiska, Rysové hory, na Stráni u Valašského muzea, na Dolních Pasekách, místy podél Mešného potoka. Řada dubohabřín byla již v minulosti značně pozměněna výsadbou smrku, borovice a modřínu. Někdy se dochovaly pouze porosty, v nichž byly stromy s kvalitním dřevem (jako duby) vytěženy a na jejich místo nastoupily habry. Dominantními dřevinami stromového patra těchto zachovalých lesů jsou habr obecný a dub zimní, příměs tvoří lípa srdčitá i velkolistá. Na jižně exponovaných místech se objevuje javor babyka, jemuž se také říkávalo "javor polní". V keřovém patře je vzácně zastoupen lýkovec jedovatý, který kvete časně z jara, mnohdy už v únoru. Na lesních okrajích roste často líska nebo hlohy. Brzy na jaře se v bylinném podrostu těchto lesů objevují kytky nejrůznějších barev - fialorůžové hrachory lechy, bílozelené kokoříky mnohokvěté, modré brčály, žluté kostivaly hlíznaté a jiné. Později můžeme narazit i na ty nejvzácnější - orchideje, na nichž si dala příroda opravdu záležet. Je to kruštík modrofialový, okrotice bílá nebo hlístník hnízdák. V lesních lemech dubohabřin roste ojediněle i kručinka barvířská, s nápaditými žlutými květy, která se v minulosti používala k přírodnímu barvení tkanin. Častěji zde můžeme spatřit černýš hajní s pestrými žlutofialovými květy.

Ve vyšších polohách navazují na dubohabříny bučiny a jedlobučiny. Výše položené bukové porosty, vyskytující se především severně a východně od města, jsou většinou na rostlinné druhy velmi chudé (tvz. kyselé bučiny). Ve stromovém patře se kromě buku a jedle vyskytuje také javor klen. Vzácně tu roste i jilm drsný, dřevina na jejímž úbytku se zejména v 80. letech 20. století podepsalo onemocnění grafiózou. Původcem tohoto onemocnění je parazitická houba Ceratocystis ulmi. V bylinném podrostu dominuje vysoká tráva - třtina rákosovitá, kapradina papratka samičí, místy borůvka. Svou hebkostí nás k odpočinku láká metlička křivolaká. V květnu a červnu v podrostu bíle vykvétá tráva bika hajní pravá a kokořík přeslenitý, koncem léta zase žlutě statná bylina - starček vejčitý. Poměrně vzácně zde roste i kapradiny žebrovice různorodá. Tzv. nahé kyselé bučiny, téměř bez bylinného podrostu, najdeme např. na západních svazích Černé hory a Radhoště. Dále jsou bučiny zastoupeny na jižní straně Veřovických vrchů (Kamenárka, Úvěz, Myší hora) a také na vrhu Hradisko.

Větší pestrosti si všimnete v květnatých bučinách, kde jsou zastoupeny i další dřeviny - dub, lípa srdčitá, líska. Prvními posly jara jsou zde bílé sasanky hajní, fialovorůžové kyčelnice žlaznaté nebo nenápadné zelené květy bažanky. V létě se objevují modrofialové květy violky lesní, méně často potom pryšec mandloňovitý s typickou listovou růžicí. Zajímavé způsob rozmnožování zaujala kyčelnice cibulkonosná, která vytváří tzv. pacibulky v úžlabí listů, pomocí nichž se šíří. Husté koberce tvoří porosty bílé kvetoucí trávy strdivky jednokvěté.

V nejvyšších polohách Radhoště a Černé hory tam, kde se nemohla vyvinout dostatečně hluboká vrstva půdy díky příkrým svahům a skalním výchozům, se objevují suťové lesy. Ve stromovém patře suťových lesů dominuje převážně javor klen a jasan ztepilý, místy i buk a lípa velkolistá. V bylinném patře jsou zastoupeny druhy náročnější na přísun živin. Devětsil bílý, který se objevuje sotva zmizí poslední zbytky sněhu. Statná udatna lesní s nápadnými žlutobílými latami a měsíčnice vytvrvalá, která po odkvětu tvoří stříbřité šešulky podobné penízkům. Vzácnější sasankou strmých sutí je sasanka pryskyřníkovitá (se žlutými květy). Můžeme zde spatřit ale i některé horské druhy rostlin jako oměj pestrý se sytě modrofialovými květy, vzácněji i oměj tuhý moravský, který roste v ČR jen v Beskydech. V nivách horských potoků, ale i níže v olšinách se zřídka objevuje jedovatá kýchavice bílá nebo česnek medvědí, který byl v minulosti oblíbenou kulinářskou náhražkou domácího česneku.