Louky, pastviny

Území Rožnova spadá do dvou fytogeografických oblastí. Horská, chladnější část je řazena ke karpatskému oreofytiku. Teplejší, níže položená oblast náleží ke karpatskému mezofytiku.

Pestrá květena luk a pastvin vznikla po dlouhá staletí tam, kde člověk vyklučit les a začal hospodařit - kosit a pást dobytek. Na Rožnovsku byly tyto pozemky, až na výjimky, zcela zničeny nešetrným způsobem hospodaření, tj. intenzivní pastvou, přehnojením nebo rozoráním a výsevem nepůvodních lučních směsí travin. Louky ponechané ladem naopak nenávratně zarostly náletem lesních dřevin. Ještě v 1. polovině 20. století byly v okolí Rožnova četné louky a pastviny s výskytem orchidejí. Dnes patří většina orchidejí na Rožnovsku k vymizelým druhům a z květnatých luk zbyly jen nepatrné fragmenty. V celé ČR bylo doposud zjištěno kolem 50 druhů orchidejí, z toho se na území Rožnova vyskytuje 11 druhů.

Fragmenty pastvin se dochovaly ojediněle na kyselých, málo produktivních půdách nebo na odbobných půdách jako jsou mezofilní louky, ale s vyšší četností odběru biomasy (extenzivní pastvou). Najdeme je např. na Palkovně, Kozáku, Na Stráni ve Valaš. muzeem v přírodě. Dominantními druhy trav, určujícími charakter těchto dochovaných porostů, jsou psineček obecný, kostřava červená, na sušších místech trsnatě rostoucí tráva smilka tuhá nebo kostřava ovčí. Už v květnu se zde objevují první modrofialové květy violky psí, později žluté jestřábníky chlupáčky, máchelky srstnaté a modře kvetoucí vítod obecný. Vzácnější vítod ostrokřídlý s bělavými květy najdeme už jen zřídka. Na kopečcích mravenišť vytváří trsy opojně vonící mateřídouška vejčitá a koncem léta zde vykvétají i bílé okolíky bedrníku obecného, karmínově červené květy hvozdníku kropenatého (tvz. slzičky panenky Marie) a nápadné bílé květensví pupavy bezlodyžné. Modrofialové květy černohlávku obecného můžeme vidět po celé léto až do podzimu. Na narušovaných místech najdeme dnes už velmi vzácně i zeměžluč lékařskou, která byla v minulosti oblíbenou léčivkou. Len počistivý (s drobnými bílými květy) roste zase na vlhčích místech. Sušší pastviny, které zarůstaly bez hospodaření, zarůstají nejčastěji porosty trnitých křovin - hlohu, růže a divoké trnky, ostatní pohltí časem les.

Rozšířenějším typem lučních porostů na území Rožnova jsou na živinami dobře zásobeným půdách (mezofilní) ovsíkové louky, např. na Horních a Dolních Pasekách, Hradisku, Rysové a nebo na Palkovně. Kdo by neznal pestrobarevné louky plné bílých kopretin, modrých zvonků rozkladitých nebo žluté škardy. Ale je jich stále méně a méně. Krása těchto luk se dochovala jen díky pravidelnému hospodaření, kosení (obvykle) dvakrát nebo jen jedenkrát ročně a podzimnímu dopásání. Převažujícím druhem trav těchto porostů je statný ovsík vyvýšený, na svazích, kde je živin méně, kostřava červená. Na jižně exponovaných svazích se objevuje dnes již poměrně vzácně statná střapatá rostlina kozí brada. Mezi běžnými druhy rostlin se ale vyskytují i ty nejvzácnější, orchideje - růžovofialový vstavač mužský a prstnatec Fuchsův nebo bíložlutý vemeník dvoulistý. Obecně nejhojnější orchidejí na Valašsku je bradáček vejčitý se zeleným květenstvím, které snadno přehlédnete. Zajímavým důkazem pronikání teplomilných druhů rostlin na území Rožnova je zvonek broskvolistý nebo tužebník obecný.

Nezastupitelnou roli v krajině, i když stále opomíjenou, mají také mokřady, kterých je na území Rožnova jako šafránu. Vyvinuly se na svahových prameništích a podél malých vodních toků. Drobné mokřady najdeme např. na Dolních a Horních Pasekách nebo pod Hradiskem. Kdysi si jich lidé uměli vážit a využívat je, my jsme na to už zapomněli. Dobytek se na mokřadech dříve nepásl, protože zde hrozila nákaza vnitřními parazity a onemocnění kopyt. Přesto měly mokré louky pro hospodáře svůj význam. Dužnaté tvrdé trávy sítiny, ostřice a skřípina se kosily k podzimu na podestýlku pro dobytek. K nejznámnějším patří např. ostřice obecná a ostřice prosová, vzácněji ostřice chabá. Vyrábělo se z nich čalounění nebo se používaly k vázání snopů. Některé bylinky měly upotřebení v lidovém léčiteství. Mokřadní mechy dovedou pohltit neuvěřitelné množství vody, a tak přispívají k zadržování vody v krajině. Bohužel i dnes jsou mokřady stále ještě nedoceněny, a proto často odvodňovány. Na těch co zbyly, můžeme přesto vidět řadu tajuplných druhů rostlin. Brzy z jara tu vykvétají žluté květy blatouchu a na sušších okrajích i prvosenky vyšší. Později se objevují fialové květy pcháče potočního a bahenního, z trávy svítí růžové kvítky kohoutku lučního a ojediněle narazíme i na orchidej prstnatec májový se sytě fialovými květy nebo mečík střechovitý. Velkou vzácností je vachta trojlistká, která se v minulosti používala k výrobě kořalek. Na těch mokřadech, kde se pravidelně nekosí, roste i tužebník jilmový s bělavými hlavičkami drobných květů a voňová máta dlouholistá. Zůstanou-li ale mokřady zcela bez hospodaření, pomalu zarostou nálety vrb, olší a bříz, které je změní natolik, že postupně zaniknou.