Voda

Hlavním tokem, protékajícím městem, je Rožnovská Bečva. Pramení na severních svazích Vysoké v nadmořské výšce 950 m. Rožnovská Bečva patří k nejrozkolísanějším tokům na území ČR. Proto je na území města v celém úseku zregulována. V západní části města, kde řeka teče již nezastavěným územím, byla regulace velkými vodami narušena a koryto bylo zčásti ponechána v tomto zpřírodněném stavu.

Nejvýznamnějším přítokem Bečvy je Hážovický potok, který protéká místní částí Hážovice a Tylovice. Potok je po celé délce zregulován. Z přítoků Hážovického potoka jsou přírodně nejzachovalejší potoky Studený (tvořící hranici mezi Rožnovem a Viganticemi) a Uhliský. Potoky nejsou téměř regulovány a mají velmi pěkné břehové porosty. Ve Studeném potoce se trvale vyskytuje rak říční. Významnými pravostrannými přítoky Bečvy jsou Veřmířovský (Dolnopasecký) potok a Kaní potok, který pramení pod sedlem Pindula ve směru na Frenštát pod Radhoštěm. Potoky jsou regulované. Významným přítokem Kaního potoka je Sladský potok, který má velmi pěkné přírodně zachovalé úseky. Jihozápadní hranicí Rožnova a Zubří je Starozuberský potok, který je současně hranicí Chráněné krajinné oblasti Beskyd.

Stojaté vody představuje několik vodních ploch a tůní. Největší vodní plochu zaujímá uměle vytvořené nádrže vodárenského území města (prameniště), další jsou v městském parku, pod Myší horou, pod Palkovnou nebo na Horních Pasekách. Tůně menších rozměrů najdeme v okolí Hradiska, v areálu Valašského muzea v přírodě a v jeho okolí, za městským hřbitovem, na Koryčanských Pasekách nebo na Rýsové. Na celém území města se nachází mnoho vodních pramenů. Nejznámější jsou studánky Krystanka, Jahnova studánka, studánky v Mokrém, Na Rysové, Ve Sladském.

U soutoku Rožnovské Bečvy se Starozuberským potokem je možné každoročně pozorovat čápa černého (který zde hledá potravu) a ledňáčka říčního (jenž si staví hnízda v zachovalých písčitých březích Bečvy). Přestože se nám vydru říční nepodaří pravděpodobně pozorovat, na její přítomnost nás upozorní stopy v bahnitých náplavem, zbytky ryb a také trus.

Zuberský náhon

Jde o originální mimoúrovňové křížení Starozuberského potoka a uměle vytvořený Zuberský náhon. U splavu Bučiska je náhon sycen vodou z řeky Bečvy, ta se po necelých pěti kilometrech vrací nedaleko nádraží ČD ve Stříteži zpátky do Bečvy. Historie Zuberského náhonu, na který navazuje Hamerská strouha, sahá až do 17. století. Vody náhonu využívala někdejší Tesla a Gurmány Zubří, v minulosti poháněla vodní mlýn i lopatky malé vodní elektrárny. Náhon sám o sobě je ukázkou technického umu našich předků. Je zde i další technická zvláštnost. V lokalitě bývalé Zuberské kolonie se Zuberský náhon kříží mimoúrovňovou křižovatkou se Starozuberským potokem, voda Zuberského náhonu tedy protéká pod Starozuberským potokem. Řečiště Starozuberského potoka má v tomto místě stěny z opracovaného kamene, dno kryté betonem a vydlážděné kameny. Voda náhonu volně protéká pod dnem potoka. Vyzdění Starozuberského potoka má při pravém břehu u dna otvor pro nalepšení stavu vody v náhonu. (autor R. Sobotka)

Poloha: v obci Zubří, asi 200 m od silnice E442.

Správci toku:

Povodí Moravy

Lesy ČR