Brzy po začátku bojů 4. května 1945 zahynul na tomto místě Antonín Skoumal, četník ve výslužbě, který šel se svou dcerou na náměstí. Most na konci bojů německá armáda vyhodila do vzduchu. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Alenky Skoumalové a Joži Nývlta.

Na tomto místě je rovněž zmíněna Božena Trčková, kterou zasáhla zbloudilá kulka v domě na Lázu, což bylo od míst, kde probíhaly boje poměrně daleko. Jak se to stalo se dočtete ve vzpomínce jejího manžela Bohuše Trčky.

Vzhledem k tomu, že obyvatele města nikdo nevaroval před přicházejícím útokem, panoval na náměstí v okamžik zahájení dělostřeleckého útoku 4. května 1945 nečekaně velký ruch. Lidé se snažili na poslední chvíli nakoupit si zásoby pro případ delších bojů. Dopady prvních granátů si tak vyžádaly dvě oběti i zde. Jednou z nich byla Štěpánka Komňacká, která byla služebnou na dvoře Hradisko a druhou byl mladý muž Josef Trčka, kterému granát utrhl nohu a bez pomoci následně vykrvácel na schůdcích do Kristkova železářství (dnešní Pivní bar Rožnovanka). Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Marie Vachtlové.

V této ulici (dnešní Bayerova ulice) proběhly vůbec nejtvrdší boje mezi Wehrmachtem a Rudou armádou na území města. Prakticky celá ulice byla zničena a vznikly zde tak proluky, které dodnes nebyly zastavěny. Němci ve snaze zabránit postupující Rudé armádě průniku na náměstí, zapalovali postupně domy v celé Horní ulici, což v kombinaci s dělostřelectvem vedlo k jejímu téměř úplnému zničení v rozsahu od náměstí až po most na Bystřice včetně oblíbené hospody Hostýnek, která stála přibližně na rohu dnešní Bayerovy a Partyzánské ulice.

Poblíž tohoto místa zahynul Klement Hanák ve voliéře u domu za hotelem Radhošť. Hotel byl postaven původně jako panský, pro ubytování lázeňskách hostů a tomu také sloužil až do doby, kdy jej obsadil Wehrmacht a začal jej používat jednak pro ubytování důstojníků a také jako štáb pro řízení obranných operací během bojů o město.

I v poměrně klidné části města zanechal první dělostřelecký útok Rudé armády mrtvé, konkrétně zde přišel o život Otakar Zahradník, jemuž střepina rozbila hlavu. Vydal se ze své pletařské dílny uložit peníze do banky v obavě před blížící se frontou. Tělo bylo následně nalezeno okradené. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách jeho ženy Anežky Zahradníkové.

V Palackého ulici poblíž busty Františka Palackého došlo k vůbec největším ztrátám na životech, neboť zde najednou tragicky přišli o život tajemník obecního úřadu Milan Kramoliš, obecní sluha Emil Plachetka, penzista Josef Mádlo, tiskař Jaroslav Rára a obecní strážník Michal Španihel. U nedaleko stojícího horního mlýna zahynula o chvíli později Veronika Opálková.

U administrativní části lázeňského domu výbuch dělostřeleckého granátu způsobil 4. května 1945 první tři tragická úmrtí, když zasáhl vozík s tříletou Věrou Střížovou. Rám vyraženého okna spadl na jejího otce městského zahradníka Josefa Stříže a vedoucí lázeňské správy Drahomíra Bradáčová byla nalezena se zlomeným vazem. Palba je zastihla v okamžiku, kdy se snažili vyklidit a zachránit lázeňský archiv před příchodem fronty. To se bohužel nepodařilo a tak kromě těchto tří tragických obětí byla zničena nemalá část tohoto archivu. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Zdislavy Střížové.

Kostel se začal stavět na místě starého dřevěného kostela v r. 1748. Na stavbě se podíleli velkou měrou obyvatelé Rožnova i okolních přifařených obcí. Je obdivuhodné, že byl dostavěn už za dva roky, i když doba byla velice neklidná a probíhalo několik rebelií. Vnitřní zařízení se dokončovalo postupně. Byl zasvěcen stejně jako dřívější kostelík Všem svatým. Velkou zásluhu na stavbě kostela měl tehdejší farář Františel Hohn, který jej stačil ještě požehnat, takže se mohly sloužit bohoslužby, ale několik týdnů poté velmi mladý zemřel a byl pohřben v novém chrámu. Trvalo ještě 14 let, než byl kostel s velkou slávou vysvěcen biskupem Maxmiliánem Hamiltonem.

Kde přesně původní rožnovská radnice stála je možné zjistit na staré fotografii, na níž je vidět dvě stavby, které dosud stojí. Současnou radnici a dům ve kterém je lékárna. Než byla postavena roku 1773 scházela se obecní rada a konšelé na schůzích v domě purkmistra. Dřevěná patrová stavba radnice měla v poschodí dvě místnosti. Velkou místnost, kde zasedala v úterý a v sobotu obecní rada a konaly se tam jednou měsíčně schůze měšťanů. Pracoval tam i obecní písař.