3. kámen paměti - Ulice Horní
V této ulici (dnešní Bayerova ulice) proběhly vůbec nejtvrdší boje mezi Wehrmachtem a Rudou armádou na území města. Prakticky celá ulice byla zničena a vznikly zde tak proluky, které dodnes nebyly zastavěny. Němci ve snaze zabránit postupující Rudé armádě průniku na náměstí, zapalovali postupně domy v celé Horní ulici, což v kombinaci s dělostřelectvem vedlo k jejímu téměř úplnému zničení v rozsahu od náměstí až po most na Bystřice včetně oblíbené hospody Hostýnek, která stála přibližně na rohu dnešní Bayerovy a Partyzánské ulice.
V průběhu bojů nejen zde zahynula Malvína Tvarůžková (na levém břehu Hážovky) a během bojů v Tylovicích zahynula také Klára Tomášková, kterou zasáhl výstřel z pušky, když vyhlídla ven z okna. Že zde probíhaly i souboje muže proti muži, se lze dočíst i ve vzpomínkách Josefa Černocha.
Uslyšel jsem tupou explozi uvnitř domu a už se loudali Němci, ruce nad hlavou, kolem mne a odcházeli na Záhumení. Poslední šel dlouhý Němec a za ním v patách kráčel malý zavalitý, ale pevný Rus. Neměl žádnou zbraň. Najednou zůstal ten dlouhý Němec stát, a prudce kopl dozadu, chtěl asi kopnout Rusa do břicha, ale kopnul ho jen do nohy. Nyní jsem spatřil divadlo, na které do smrti nezapomenu. Rus se přikrčil a skočil Němcovi za krk jako divoká kočka, ten po tak nenadálém útoku udělal ještě dva kroky, Rus ho kopl pod kolena a spadli na hnůj. Ostatní odešli a na dvoře jsme zůstali jen my tři uprostřed ohně. Zápas na hnoji pokračoval, byl to boj na život a na smrt. Okamžik a Rus ležel na zádech a Němec na něm, snažil se vyprostit ze strašného objetí. Rus, i když byl vespodu, držel ho kolem krku jako klíště. Stál jsem tam jako kamenná socha a ani mne nenapadlo pomáhat, píchnout jsem neměl čím. Uhodit jsem mohl toho nepravého, v tom nerovném zápase. Pot mně vystupoval na čele, ale věřil jsem, že to dobře dopadne. Najednou jsem zpozoroval, jak Němec bledne, slábne, ruce přestaly útočit a spadly podél těla, kterým prochvívalo smrtelné strnutí. Jak dlouho to trvalo, to opravdu nevím. Vzpamatoval jsem se, když hrdinný Rus vylézal zpod nehybného těla Germána. Celá jeho tvář i ústa byly zality krví. Rukávem blůzy se otřel a ještě víc rozmazal krev. Nahnul se nad Němce, obrátil ho tváří vzhůru, dal mu dva políčky a pak kopnutím ho hodil do jámy s hnojůvkou. V prvním okamžiku, když Rus vstal, myslel jsem, že je těžce raněný. On jen mávl rukou, i když se střílelo, ukroutil si cigaretu a řekl: "Ničevo, já jeho zažhral." Vzal o stěnu opřenou vintovku a docházel směrem k hotelu Radhošť.
Josef Černoch
Zdroje
42 hodin Jak jsme prožívali osvobození v květnu 1945
Miloš Kulišťák, 2005, ISBN 80-239-4258-1
