4. kámen paměti - Hotel Radhošť
Poblíž tohoto místa zahynul Klement Hanák ve voliéře u domu za hotelem Radhošť. Hotel byl postaven původně jako panský, pro ubytování lázeňskách hostů a tomu také sloužil až do doby, kdy jej obsadil Wehrmacht a začal jej používat jednak pro ubytování důstojníků a také jako štáb pro řízení obranných operací během bojů o město.
Hotel Radhošť byl jedním z významných míst kulturního a života v lázeňském městě a jeho zničením přišlo město nejen o kvalitní hotel s restaurací, ale také o divadelní sál a biograf, které se nacházely v jeho zadním traktu. V závěru osvobozovacích bojů celý hotel včetně divadelního sálu vyhořel a to i přes odvážnou snahu obyvatel jej během končících bojů uhasit, neboť požár husté zástavbě ohrožoval okolní domy. Na jeho místě zela až do 90. let 20. století proluka částečně zastavěná přízemní budovou bufetu. Po jeho stržení byl na jeho místě postaven polyfunkční dům Radhošť odkazující svým jménem právě na zničený hotel.
Přes rozbité výklady najednou slyším na náměstí lidské hlasy a křik. Dodávám si odvahy a podívám se ven a vidím, že od Kramolišů a Štípků se lidé stěhují ze sklepa, neboť požár se rošiřuje dál. Mezi křikem poznávám hlas svého kamaráda Oldřicha Kramoliše. Zavolám na něj a běžím k němu. Ten mne objímá a prosí, abychom zašli pro motorovou stříkačku a hasili požár, neb mu shoří všechno i obytný dům. Já jsem mu řekl, že s motorovou stříkačkou nic nepořídíme, ale jestli funguje vodovod, tak že bychom mohli zasáhnout. Sebrali jsme se všichni i od Šilarů a běželi do hasičské zbrojnice. Ta byla ovšem zamčená a opuštěná. Spojenými silami jsme vyrazili dveře a vyvezli dvojkolku s hasícím nářadím k požáru. Všichni chtěli pomáhat, ale protože tomu nerozuměli, tak práci jen zdržovali. Vtom ale, jak jsme začali běhat kolem ohně, začaly najednou padat opět výstřely. Hned všichni utekli a já jsem zahodil hadici a utíkal jsem se schovat. Oldřich mne zastavil a pro boha prosil, že to snad jsou už Rusové a že když nás poznají, že nejsme vojáci, tak nebudou po nás střílet. Dal jsem si říci, namontoval jsem hadici a voda začala stříkat. Velmi nám při tom pomáhal pan Vašek z lesního úřadu.
Jak už to všechno fungovalo, najednou se odněkud objevil starosta pan Robek a prohlížel si hořící hotel Radhošť. Já abych se chráníl před střelami, stojím za rohem německé čítárny a stříkám na oheň. Volám na něj, on ale neslyší tak na něj hlasitě křiknu: „Starosto, pojď sem, tam se střílí“ On jak to zaslechl tak se hned ztratil. Po velikém a nadlidském úsilí a za pozdějšího přispění dalších občanů se nám podařilo oheň lokalizovat a zabránit jeho rozšiřování.
František Bajer
Zdroje:
42 hodin Jak jsme prožívali osvobození v květnu 1945
Miloš Kulišťák, 2005, ISBN 80-239-4258-1
Tenkrát v pětačtyřicátém (9.59 MB, PDF)
Richard Sobotka, 2015, ISBN 978-80-87334-23-2
