7. kámen paměti - Společenský dům
U administrativní části lázeňského domu výbuch dělostřeleckého granátu způsobil 4. května 1945 první tři tragická úmrtí, když zasáhl vozík s tříletou Věrou Střížovou. Rám vyraženého okna spadl na jejího otce městského zahradníka Josefa Stříže a vedoucí lázeňské správy Drahomíra Bradáčová byla nalezena se zlomeným vazem. Palba je zastihla v okamžiku, kdy se snažili vyklidit a zachránit lázeňský archiv před příchodem fronty. To se bohužel nepodařilo a tak kromě těchto tří tragických obětí byla zničena nemalá část tohoto archivu. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Zdislavy Střížové.
Doma jsem chystala věci do krytu, manžel šel zavírat okna do pařeniště a Věruška šla s ním. Když se vrátili, přišla k nám úřednice lázeňské správy a prosila, aby manžel šel pro pana Frankeho, že potřebuje odstěhovat nějaké věci z kanceláře. Manžel radil, že se již střílí a je lépe nikam nechodit. Slečna Draža byla velice nešťastná, a tak manžel nerad šel jí pomáhat. Věruška říkala, že půjde s tatínkem. Nerada jsem ji pouštěla ven. Ještě ze dveří mávala.
Dodělávala jsem oběd, když se najednou otevřely dveře, celá budova se zatřásla, popraskala okna a děsná rána mne ohlušila. Vyběhla jsem do sálu, kde byla vyražena všechna okna a kouř a prach se valil proti mně. Vběhla jsem do čítárny a viděla hrůzný obraz. Manžel klečel u zdi kanceláře, jednou rukou se opíral a druhá byla celá krvavá. Tvář mu zalévala krev z velké rány na hlavě, kterou mu rozbilo vypadlé železné okno. Když jsem ho chtěla nadzvednout, zašeptal poslední slova: "Proboha, pomožte."
Trvalo několik sekund, když jsem si vzpomněla na našeho miláčka. Vyběhla jsem ven a uviděla rozbitý vozík a všude plno papírků. (Byl to archiv lázeňské správy.) Běžela jsem a prohledávala okolí kolem celého domu ani slečnu Dražu jsem neviděla, až jsem se vrátila znovu ke dveřím a uviděla malou nožičku mé milované Věrušky.
Zdislava Střížová
Zdroje:
42 hodin Jak jsme prožívali osvobození v květnu 1945
Miloš Kulišťák, 2005, ISBN 80-239-4258-1
