Rožnov pod Radhoštěm byl založen v polovině 13. století, mezi lety 1246 – 1267, olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku. Právě z roku 1267 existuje první zmínka o městě. Bruno ze Schaumburku tehdy před odjezdem na křižáckou výpravu uvedl město v seznamu svého majetku.  Založení města v uvedeném roce dokladuje latisnaký sepsaná poslední vůle tohoto biskupa ze dne 28. listopadu 1267, v níž je následující oddíl: „Na třetí však straně (ve přičině hranic panství Hukvalského jím koupeného) Rožnov a Hrachovec (Rosenowe et Grabowe), které jsou mino starý okršlek církve naší, avšak osady od nás založené“. Město bylo založeno při Brunových kolonizačních snahách prý doslova "na zelené louce" a bylo původně celé dřevěné. Domy na náměstí stály v rovných řadách, podloubí spočívala na sloupech s pavlačí.. V průběhu let se v Rožnově vystřídalo několik šlechtických rodů. Roku 1548 získali panství Žerotínové a udrželi si ho až do 19. století. Za jejich vlády došlo v Rožnově k rozkvětu hospodářství i řemesel. Významným se ve městě stalo sklářské řemeslo a tkalcovství. Tkaním plátna a mušelínu byl Rožnov známý v celé rakouské monarchii. Už v roce 1687 je v Rožnově uváděna papírna a od roku 1712 také pivovar. Věhlasu dosáhlo valašské vyšívání.

Není ale vyloučena možnost, že již před rokem 1267 na území dnešního Rožnova žili osadníci a biskup osadu jen rozšířil nebo právně uspořádal. Ale na mapě ze 13. století ještě Rožnov poznačen není; byl jen menší osadou. Bruno považoval tento koutek Moravy za velmi důležitý, poněvadž činil snadný přechod do Uher, jichž král Béla v nepřátelství žil s Přemyslem Otakarem II. Rožnov byl té doby z této strany poslední osadou u hranic moravsko–uherských a tudíž strážcem přechodu toho.

Jestli hrad na kopci Hradisku vystavěl biskup Bruno či až jeho nástupce v majetku, není známo, ale již roku 1310 tam stál a slul hrad nad Rožnovem.

Středověk

A právě zřícenina gotického hradu připomíná  středověkou historii města. Původně strážní hrádek stál na kopci Hradisko nad městem od 13. století. Postupně se rozrůstal a spolu s hrady Helfštýnem a Hukvaldami sloužil k ochraně Moravy před uherskými nájezdníky. V průběhu let se zde vystřídal šlechtický rod pánů z Kravař, Cimburkové nebo sedmihradský vévoda Petr. Hradního sídla nad městem se zmocnil i loupeživý rytíř Jan z Messenberka. Své zkázy se hrad dočkal v 15. století - na rozkaz Císaře Ferdinanda I. byl částečně rozbořen roku 1539, kdy se v něm usadili zbojníci.

Na počátku XIX. století měl Rožnov ještě vesměs dřevěné domy, jen na náměstí stály čtyři nízké zděné. První větší jednoposchoďový dům byl vystavěn teprve roku 1839. Jen zvolna  se dřevěné městečko měnilo na kamenné. Obyvatelé se převážně živili málo výnosným zemědělstvím a pastevectvím. Podle pastevců - valachů byli osadníci nazýváni Valaši a celá oblast Valašsko. Radhošť a Pustevny jsou podnes spojovány se salaši, kolibami a početnými stády oveček. Ještě v polovině minulého století se jich na hřebenech Beskyd páslo až 15 tisíc. Pečoval o ně bača, z jejich mléka vyráběl ovčí sýr brynzu a syrovátku zvanou žinčici.

Lázeňství

V roce 1796 si zdejších příznivých klimatických poměrů povšiml brněnský lékař dr. Kročák a poslal sem první čtyři neduživce s prsní chorobou. Překvapivě dobrý výsledek a narůstající počet hostů dal podnět ke vzniku klimatických lázní. Ty založil roku 1820 tehdejší ředitel zdejšího panství Josef Drobník. Zpočátku se léčilo žinčicí a terénními vycházkami, později také koupelemi a elektroléčbou. Největšího rozkvětu dosáhly klimatické lázně na počátku 20. století, kdy během letní sezóny přijíždělo do Rožnova až 3000 hostů téměř z celého světa. Po lázeňské kolonádě v rožnovském parku se procházeli také světoznámý lékař, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, a zakladatel genetiky Georg Mendel. Lázně sloužily k léčbě nemocí dýchacího ústrojí, plic a také srdce.

Tečku za lázeňskou historií učinila druhá světová válka. Zdravé klima, krása okolní krajiny a přívětivé město však zůstaly, lázeňskou historii tak v současnosti připomíná snad už jen lázeňský dům v městském parku.

Po roce 1945

K památným objektům ve městě patří katolický chrám,zasvěcený Všem Svatým, postavený v letech 1748-52. Za povšimnutí stojí budova současného sídla Chráněné krajinné oblasti Beskydy, historická stavba, vybudovaná před 200 roky, původně první rožnovská škola, pak fara a později pekárna. I dnes mění Rožnov pod Radhoštěm svou tvář. Jsou rekonstruovány měšťanské domy na náměstí. Vzniká nové obchodní centrum Na zahradách. Vyrůstá nově stylizovaná vilová městská čtvrť Stráň.

Průmysl

Rožnov pod Radhoštěm leží při úpatí Radhoště v údolí Rožnovské Bečvy a při úpatí svahů Vsetínských vrchů 12 km východně od Valašského Meziříčí v nadmořské výšce 378 m. Na katastru se vlévají do Bečvy z levé strany potoky Hážovický (Hážovka) a Hradiský, z pravé strany potoky Vermířovský a Kaní. Historické jádro města leží východně od soutoku Bečvy s Hážovickým potokem. Katastr zaujímal v r. 1900 rozlohu 2 745 ha, po připojení Rysové v r. 1980 vzrostla rozloha katastru na 3 878 ha. V r. 1991 měl Rožnov celkem 17 727 obyvatel, 1 872 domů a celkem 6 485 bytů.

Městem prochází silnice I. třídy z Valašského Meziříčí do Žiliny. Velký význam pro Rožnov mělo otevření železničního spojení s Krásnem n. B. v r. 1892. Pošta je v Rožnově od r. 1850. V r. 1969 byla postavena nová budova poštovního úřadu.

Název městečka, resp. hradu se v německých a latinských pramenech poprvé objevují ve tvaru Rosenow (1366), Roznaw (1389 a 1403), 1480 hrad Roznow a městečko Roznowecz, později německy Rosenaw (1633), Roznau (1751), Rožnau (1846), Rožnau am Radhost (1915). Obyvatelé v místním nářečí zváni Rožnovjané, forma adjektiva zní rožnovský. Původně se jméno Rožnov týkalo hradu a městečko pod ním vzniklé neslo zdrobnělé jméno Rožnovec. Přívlastek pod Radhoštěm byl připojen výnosem ministerstva vnitra 31. 10. 1913.

Názvy tratí: Dolní Kouty, Průchodná, Na Dubkové, Putyrky, údolí Mokré, Na Hradištku, Na Skalce, Na Rybníčkách, Horní Kouty, Záhumní, Lán, Odranec, Dráhy, Na Kněžském, Bařiska. Názvy kopců: na pravém břehu Bečvy Hradišťko (405 m), Láz (549 m), Kozinec (464 m), Chlacholov (532 m), Chlacholůvek (494 m), Bačů vrch (734 m), Komenárky (863 m), Kyčera (873 m), Kání (680 m), Rovný Bezkyd (979 m), Černá hora (902 m, nejvyšší místo katastru), Sladsko, Chumchálky (632 m). Na levém břehu jsou Karlův kopec (467 m), Stráň, Lán (419 m), Kozák, Pálkovna, Hradisko (521 m), Křížnice, Skalky, Krajčůvky (433 m), Janíkov (624 m). Lesy nesou mnohdy názvy výše uvedených jmen vrchů, kromě toho jsou ještě lesy Úvěz, Myší, Vyplené, Pobianá, Jedlovina a další.

V pečetním poli městského pečetidla z r. 1594 je štít s hradbou a otevřenou bránou, na jejímž cimbuří je divoký kanec ve skoku obrácený doprava, za hradbou vpravo vyrůstá strom. V r. 1692 bylo zhotoveno nové pečetidlo, kde už bráně chybějí vrata a na hradbě je vzpřímený dvouocasý lev s korunkou. Toto pečetidlo se ztratilo a r. 1753 bylo zhotoveno nové, v němž byl v kruhovém pečetním poli stylizovaný pohled na městečko s Radhoštěm v pozadí. Ke znaku užívaném v 17. století se vrátila až razítka obecního úřadu po r. 1850. V říjnu 1994 byl obci udělen nový městský znak, který tvoří na červeném štítě stříbrná kvádrová hradba s pěti stínkami a černě prolomenou branou, na cimbuří je černý dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zbrojí.

První zmínka o Rožnově je z roku 1267 - v závěti biskupa Bruna ze Schauenburku hovoří o vesnici Rosenowe, kterou založil. R. 1310 je zmíněna povinnost zuberských usedlíků odvádět dávky na Rožnov, čímž je míněn asi hrad, který je zmíněn též v přídomku Jana z Kravař na Jičíně a Rožnově (Roznav) v 2. pol. 14. století. Výslovně je městečko Rožnovec poprvé zmíněno až v listině Lacka z Kravař a Helfenštejna na odúmrť pro rožnovské panství z r. 1411.

Rožnov bylo malé městečko, r. 1516 čítal Rožnovec spolu s Tylovicemi 32 usedlých, kteří zaplatili královskou berni. R. 1667 bylo v Rožnově 26 selských gruntů (z toho 1 měl lhůtu), 55 chalupníků (z toho 5 mělo lhůtu) a 1 pustá chalupa. V polovině 18. století byl Rožnov střediskem rozsáhlého protifeudálního hnutí. V r. 1755 bylo v Rožnově 149 domů, fara, škola a domek pastýře. Z profesí byli nejvíce zastoupeni tkalci (50), krejčí (7), sedláci (9), ševci (7), řezníci (6), sklář (4), kožešníci (3), kováři (2), obecní kovář (1), bednář (1), zámečník (1).

Rožnovský velkostatek zaujímal r. 1900 rozlohu 9 719 ha, 3 dvory, 2 pily a pivovar. V r. 1910 získala v dražbě statek Vídeňská společnost pro výrobu celulózy, posledním majitelem velkostatku se stalo 1912 Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Za pozemkové reformy 1923-1925 byly drobným nabyvatelům rozparcelováno jenom 368 ha, v rámci pozdější lesní reformy bylo odstoupeno a prodáno 2 235 ha, takže r. 1935 měl velkostatek celkem 7 113 ha, z toho 6 578 ha lesa, spravovaného z 5 revírů.

Demografický vývoj v letech 1790-2001

S rozvojem průmyslové výroby po r. 1945 nezůstala pozadu ani výstavba bytového fondu. V l. 1956-1960 bylo postaveno klasickým způsobem sídliště Záhumení. Na pravý břeh Bečvy se soustředila panelová výstavba, v prostoru Dolních pasek bylo v l. 1964-1972 sídliště 1. máje, v 70. letech vyrostlo další sídliště Dolní Paseky I. Projekt sídliště Jižní město už zůstal pouhým torzem, takže po r. 1990 převládá individuální výstavba rodinných domků. Od počátku 90. let probíhala rekultivace skládky odpadků na Kozákově, v l. 1997-1998 bylo nákladem 50 mil. Kč rekonstruováno Masarykovo náměstí a Nádražní ulice. Velkou investiční akcí, na níž se podílelo Povodí Moravy, byla úprava koryta Bečvy po povodni r. 1997.

V oblasti politické správy podléhal Rožnov do r. 1850 správě velkostatku, sídlící v Krásně n. B., od r. 1850 náležel k obvodu okresního hejtmanství Valašské Meziříčí. V l. 1855-1868 sídlil v Rožnově samostatný tzv. smíšený okresní úřad, od r. 1869 až do r. 1960 spadal znovu Rožnov pod orgány politické správy ve Valašském Meziříčí, od r. 1960 je součástí okresu Vsetín. V l. 1850-1949 byl Rožnov sídlem okresního soudu, pak spadal k okresnímu soudu ve Valašském Meziříčí a od r. 1960 k okresnímu soudu Vsetín.

Ve správě městečka Rožnova zaujímal od středověkých počátků rozhodující postavení dědičný rychtář neboli fojt. Rožnovské fojtství koupili r. 1507 Jan, fojt ve Vidči, a jeho bratři Mikuláš a Matouš od majitele panství Jana Kuny z Kunštátu. Fojtství bylo dále děleno na několik dílů. R. 1615 fojtství ujala vrchnost, čímž rychta klesla mezi řadové měšťanské domy a funkcí rychtáře pak byli pověřováni členové městské rady.

Městskou radu tvořil purkmistr a starší neboli konšelé, zvaní též prostě radní. Již v 16. století měl Rožnov svého písaře (1595 zmíněn Jan Písařů), v 17. století přibyl pokladník. Městská rada se scházela původně v domě purkmistra a od r. 1773 v nově postavené budově radnice. Rožnov míval také hrdelní právo, 1507 se zmiňuje šibenice. Na počátku 19. století docházel purkmistr pravidelně na vrchnostenský úřad v Krásně k tzv. správám, při nichž byly purkmistrům a fojtům z městeček a vsí na panství udíleny vrchnostenské pokyny a nařízení.

O škole se v Rožnově hovoří r. 1676, školské zařízení zde však bude staršího data, škola jistě existovala již v období předbělohorském. V současné době zde působí 5 základních škol, soukromá ZŠ Sedmikráska a jedna zvláštní škola. Ze středních škol to jsou střední průmyslová škola elektrotechnická (od 1951), gymnázium (od 1956), střední zemědělská a rodinná škola, soukromá škola cestovního ruchu, osmileté gymnázium. Střední odborné učiliště je pokračovatelem někdejší odborné pokračovací školy (zal. 1901) a později učňovské školy. V minulosti působily v Rožnově učňovská škola košíkářská (1891-1914) nebo hospodářská škola (1919-1951). Malé děti mají možnost chodit do 5 mateřských škol.

Nejstarší zmínka o katolickém faráři v Rožnově je z r. 1490, kdy tu byl jakýsi Jan. Už v té době tu asi působili nekatolíci, z Rožnova pocházel Jan Famule, následník zakladatele sekty tzv. Mikulášenců. V polovině 16. století v Rožnově převládli luteráni, 1556 tu byl kněz Adam, 1576 Matúš Vysocký, 1580-1595 Adam Bytčanský. Snad ještě r. 1616 byla fara v držení nekatolíků. Samostatná katolická fara byla v Rožnově obnovena r. 1666. R. 1900 bylo v Rožnově 2 939 katolíků, 46 evangelíků a 26 židů, r. 1930 bylo 3 248 katolíků, 127 evangelíků, 11 židů a 185 občanů bez vyznání.

Počátky kulturního a spolkového života jsou spojeny s lázeňským ruchem od poloviny 19. století. Již tehdy hostovaly v městečku po celou sezónu kočovné divadelní společnosti a byly najímány orchestry. Od r. 1860 zde hrálo ochotnické divadlo volné sdružení místních ochotníků, kteří později vytvořili samostatný spolek, r. 1858 vznikl divadelní ochotnický spolek, r. 1862 čtenářský a vzdělávací spolek Občanská beseda a 1863 pěvecký spolek Tetřev. Z podnětu Občanské besedy byl r. 1868 vylomen z Radhoště jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla a jako první odeslán do Prahy. V l. 1873-1891 působila Katolicko politická jednota, r. 1874 založen Učitelský spolek, r. 1879 založen Spolek pro okrašlování a pořádání zábav. R. 1879 prosadili rožnovští vlastenci přes odpor rakouských státních úřadů zřízení pomníku Františka Palackého. Přes tyto projevy vlastenectví však působily v městě německé orchestry a německé divadelní společnosti. R. 1882 byla založena Ochotnická divadelní jednota.

V souvislosti s úpadkem lázeňského ruchu poklesla i úroveň kulturního dění. K jeho oživení přispěl až rozvoj folklorismu a národopisných slavností Valašský rok a založení dnešního Valašského muzea v přírodě r. 1925. Už r. 1911 byl založen Valašský muzejní a národopisný spolek, dále Jednota československé obce legionářské (1921-1948), Pěvecký spolek (1924-1952), Svaz lidových hudebníků v Čechách a na Moravě (1937-1948), Odbor Pohorské jednoty Radhošť (1938-1951), Divadelní sdružení (1942). Ze sportovních organizací v Rožnově rozvíjely činnost od r. 1932 Sportovní klub, Tělocvičná jednota Sokol (1891-1949), Jednota Československého Orla (1921-1948), Klub českých turistů (1894-1947), Selská jízda (1927-1946) a Klub fotografů amatérů (1934-1948).

Z dalších spolků to bylo Družstvo pro zařízení a vydržování léčebného ústavu Rudolfo-Serafineum (zal. 1881) a Sbor dobrovolných hasičů (zal. 1881), Hospodářský spolek (zal. 1883), dále tu působily Spolek absolventů zemědělských škol při hospodářské škole (1907-1951), Potravinářsko-lukařská a lesní jednota pro Moravu (1930-1946), Sdružení množitelů travních semen (1931-1949), Spolek pěstitelů drobného hospodářského zvířectva pro Rožnov p. R. okolí (1935-1939), Spolek chovatelů králíků a drobného hospodářského zvířectva (1940-1946), Rybářský spolek (1945-1952), Včelařský spolek pro Rožnov a okolí (1920) a Lidový rybářský spolek (1952-1957). V charitativní a sociální oblasti působily Místní skupina Československého Červeného kříže (1920-1952), Společnost katolického lidového domu (1922-1952), Odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze (1928-1946), Farní charita (1929-1952), Farní jednota Cyrilská (1940-1952), Spolek Krematorium (1941-1943). Hospodářské spolky zastupovaly Sdružení chovatelů hovězího dobytka (1934-1951), Klub pěstitelů policejních a ušlechtilých psů (1937-1948) a Jednota majitelů domů a domků (1948).

Z národně osvětových spolků to byly dva místní odbory Národní jednoty pro východní Moravu (1909-1947) a tři Místní odbory Národní matice (1939-1946), odbočka Dělnická akademie ústředí československých vzdělávacích spolků (1948), Po r. 1945 začaly rozvíjet činnost Svaz národní revoluce (1947-1948), Svaz bojovníků za svobodu (od 1946), Svaz československo-sovětského přátelství (od 1946). V r. 1946 bylo založeno Revoluční odborové hnutí, v jehož rámci působily národopisné soubory Radhošť a Javořinka, dechová hudba Rožnovanka, (zal. 1913) a tři desítky dalších souborů a kroužků. Po únoru 1948 rozvíjely svou činnost společenské organizace zastoupené v Národní frontě.

O rozvoj tělovýchovy pečoval od r. 1890 rožnovský Sokol, po r. 1950 jednoty Spartak a Jiskra, které se 1957 sloučily v Tělovýchovnou jednotu Rožnov p. R. V r. 1952 vznikly také první oddíly Svazarmu. V r. 1961 byl vybudován na úpatí Hradiska šedesátimetrový lyžařský můstek s umělou hmotou a rozsáhlý sportovní areál na Bučiskách s jezdeckým areálem a zimním stadionem s umělou ledovou plochou. TJ Rožnov vybudovala areál pro sjezdové lyžování na svazích Soláně. Potřebám turistického ruchu slouží 2 autokempinky, Bungalovy Horal, hotely Eroplán, Energetik, Koruna, Stadion, penziony Bečva, Hubert, Vinium a množství soukromých a podnikových chat a rekreačních objektů.

Počátky rožnovských lázní sahají do r. 1796, kdy tam přivedl první lázeňské hosty krajský fyzik dr. František Kročák. Jednalo se o lázně žinčicové, u nichž bylo počítáno s léčivými účinky teplého ovčího mléka. R. 1820 nechala vrchnost postavit první léčebný ústav, v němž byly pacientům poskytovány vodní koupele. Správa lázní náležela vrchnosti, r. 1850 ji převzalo město, které se však o lázně příliš nestaralo a proto byla správa r. 1855 předána do rukou představeného smíšeného okresního úřadu v Rožnově, který ji vedl do r. 1868, kdy byl smíšený okresní úřad v Rožnově zrušen. Lázeňské záležitosti pak přešly na okresní hejtmanství ve Valašském Meziříčí, které správu lázní předalo r. 1869 městskému úřadu. Lázeňští hosté bydleli v měšťanských domech, r. 1857 navštívilo Rožnov 357 a r. 1872 již 1 200 hostů. R. 1873 byl postaven nový léčebný dům Rudolfo-Stefanium s vodoléčebnou terapií, r. 1894 otevřen nový vodoléčebný ústav. Základem léčby se stalo působení klimatu, spojené s procházkami v terénu, sluněním, gymnastikou a kombinované pitím kravského a ovčího mléka, které postupně ustupovalo. Před první světovou válkou navštěvovalo Rožnov již 3 000 hostů, po r. 1918 význam lázní silně upadl. R. 1924 byl opět obnoven provoz vodoléčebného ústavu a byla v něm zavedena také elektroléčba. Léčily se tu zejména choroby trávicího ústrojí, formy plicních katarů a katarů dýchacích cest. Lázně byly zrušeny až r. 1960. V Rožnově je v současné době městská poliklinika, lékařská služba první pomoci, několik praktických lékařů, 5 lékáren a 2 veterinární ambulance.

Na Hradisku byl panský dvůr, k němuž se v r. 1629 vysévalo 109 měřic suřice, 70 měřic rži, 15 měřic ječmene, 8 měřic hrachu, 148 měřic ovsa a 18 měřic pohanky, chovalo se tu 25 dojných krav, býk, 9 telat, 27 kusů svinského dobytka a v horách 318 kusů valašského dobytka, 12 pávů, 4 husy, 2 morky, 70 slepic. Dvůr vynášel kolem 755 zlatých užitku. R. 1714 byly u městečka Rožnova evidovány tyto salaše: vrchnostenská salaš Putyrky, 4 salaše poddanské, pod Radhoštěm byla panská salaš Pobíjané a Černá hora. R. 1717 bylo v Rožnově 13 velkých salaší a kolib a 25 pasek.

R. 1957 bylo v Rožnově založeno JZD, které se samostatně vyvíjelo do r. 1964, kdy bylo připojeno ke Státnímu statku Vsetín se sídlem ve Valašském Meziříčí. Po jeho zrušení v r. 1977 obhospodařoval zemědělskou půdu v Rožnově pod Radhoštěm školní statek zemědělsko-technické školy a JZD Soláň se sídlem v Hutisku-Solanci, provoz Dolní Bečva.

V Rožnově mají své sídlo Lesy České republiky. Lesní statek mělo do r. 1950 také město Rožnov, nyní ho spravují Lesy Rožnov, a. s. a Městské lesy Rožnov, s. r. o. R. 1896 byla založena hospodářsko-lukařská škola a nedlouho poté vznikly další zemědělské organizace. R. 1918 to byla lukařsko-pastevní jednota a r. 1920 to výzkumná pícninářská a travinářská stanice. Obě organizace se zasloužily o zavedení a rozšíření pěstování travních semen a zlepšení péče o louky a pastviny. Pokračovatelem travinářské stanice se stala po r. 1945 stanice Výzkumného a šlechtitelského ústavu pícninářského v Troubsku u Brna, která r. 1982 přesídlila z Rožnova p. R. do nového objektu v Zubří. V Rožnově zůstala pobočka Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a oblastní stanice Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření.

K nejstarším zařízením průmyslového charakteru v Rožnově musíme počítat mlýny, v r. 1507 zmiňovány mlýn horní a dolní. Z vrchnostenského mlýna, který vrchnost koupila 1615 od Viktorýna Nešvary, vznikla papírna (z r. 1664 dochován filigrán se značkou papírníka Pavla Bimra). Od výroby papíru přešla papírna r. 1862 zcela na výrobu lepenek. Po znárodnění byla v l. 1950-1981 součástí n. p. Vratimovské papírny, pak se stala součástí n. p. Olšanské papírny.

Podle stavu v r. 1910 byly v obci tyto živnosti: barvírna, cukrářství, zlatník a hodinář, 2 holiči, 16 hostinců, 2 kameníci, kloboučník, 2 klempíři, 2 knihaři, kominík, 3 kováři, 13 krejčích a švadlen, 5 krupařství, 3 malíři a natěrači, 33 různých obchodů, 16 obuvníků, 5 pekařů, 5 prodejců tabáku, řemenář, 6 řezníků a uzenářů, soustružník, 7 stolařů, 5 tkalců, 2 zámečníci.

V polovině 19. století pronikl do Rožnova textilní průmysl, který navázal na domáckou výrobu plátna v Rožnově a okolí. Po r. 1850 byla v Rožnově dvě bělidla a úpravny plátna, z nichž Herliczkova byla v provozu v l. 1861-1948. V r. 1905 měla 40 zaměstnanců, ve 20tých letech pouze bělidlo a úpravna. Největší textilní podnik byla Brillova mechanická továrna na pletené a stávkové zboží, která vznikla r. 1889, a r. 1902 byla v Rožnově založena pobočka valašskomeziříčské továrny Monti. Dále zde byla Kantorkova koželužna, která měla v l. 1923-1949 charakter továrny (r. 1923 měla 40 zaměstnanců). Po r. 1945 byla do Rožnova přestěhována továrna na výrobu jemných punčoch Elite Varnsdorf. Pletárenské podniky se po r. 1945 spojily v n. p. Moravskoslezské pletárny Rožnov, který byl při reorganizaci textilního průmyslu v r. 1967 přejmenován na n. p. Loana Rožnov. Podnik měl na území okresu další pobočky ve Valašském Meziříčí, Dolní Bečvě a v Kelči. Rožnovský závod produkoval především punčochové kalhoty, pletené kojenecké a ortopedické zboží.

Na bažinatých pozemcích u vlakového nádraží vyrůstal od r. 1949 podnik Tesla, zaměřený na elektrovakuovou techniku. Od původní výroby elektronek přešel na výrobu tranzistorů, televizních obrazovek a později integrovaných obvodů. V r. 1984 byly uvedeny do provozu objekty pro výrobu barevných televizních obrazovek. Po r. 1990 došlo k propadu výroby a podnik se rozdělil na více menších subjektů.

K prvořadým turistickým lákadlům Rožnova p. R. náleží Valašské muzeum v přírodě, které bylo založeno z iniciativy muzejního spolku, který se ustavil v r. 1911. Na základě zkušeností s úspěchem osady z Valašska, postavené v r. 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze vsetínským stavitelem Michalem Urbánkem a jeho asistentem Dušanem Jurkovičem a po světovém ohlasu skansenu, zřízeného r. 1891 u Stockholmu ve Švédsku, byla v r. 1925 v souvislosti s přípravou národopisných slavností Valašský rok přestěhována z rožnovského náměstí do městského parku Hájnice rožnovská dřevěná radnice z r. 1770, měšťanský roubený Billův dům z r. 1750, včelín s vyřezávanými česny, pocházejícími ze Ženklavy a zvonice z Dolní Bečvy. R. 1928 byl do muzea přestěhován z náměstí další měšťanský dům - tzv. valašská hospoda z r. 1660 - a několik drobných staveb. R. 1932 byla v muzeu postavena kopie fojtství z Velkých Karlovic, čímž byla uzavřena první etapa budování muzea. Jedinou větší akcí následujících let bylo postavení kopie roubeného kostela, jehož originál z 18. století vyhořel ve Větřkovicích. V interiéru kostela jsou vzácné plastiky Madony s dítětem ze 16. století, obraz světic Anny a Marie ve valašských krojích od Františka Hlavici. Kolem kostelíka byl vybudován hřbitov, na němž byly umístěny kamenné náhrobky portášů, fojtů a kříže z litiny. V r. 1969 tu byl zřízen tzv. Valašský Slavín, na němž jsou uloženy ostatky zakladatelů muzea sourozenců Jaroňkových, sběratele Miloše Kulišťáka, hudebního skladatele a sběratele lidových písní Jana Nepomuka Poláška, spisovatelů Čeňka Kramoliše a Josefa Františka Karase, lidového muzikanta Jana Pelára, malířů Jana Kobzáně a Františka Podešvy, básníka Metoděje Jahna a dalších, které byly sesbírány z různých hřbitovů. K nim přibyly i pohřby osobností, jejichž sounáležitost s Valašskem je sporná.

Počátkem 60. let 20. století došlo k podstatnému rozšíření muzea vybudováním tzv. Valašské dědiny, která byla otevřena v r. 1971. Byla zde umístěna roubená stavba fojtství z Lidečka (z r. 1815), koliby z Nedašova a z Černé hory u Radhoště, stánisko dobytka z Rákošového z Karolinky-Stanovnice, Šturalova paseka, Mališův dvůr z Lužné z r. 1781, roubené stavení z Horní Bečvy, sušírna ovoce ze Seninky, usedlost z Velkých Karlovic-Jezerného, kovárna z Lutoniny, partyzánská chalupa z Prlova a další objekty. R. 1982 byla dokončena třetí část muzea - areál vodních staveb s mlýnem, vodní pilou, valchou - umístěný v tzv. Mlýnské dolině, později k nim přibyl i vodní hamr. V parku před vstupem do muzea stojí socha Rebela od sochaře Vladimíra Navrátila, vstupní hale muzea vévodí monumentální sloup Píseň rodného kraje s alegorickými výjevy z minulosti Valašska od lidového řezbáře Michala Žitníka.

Kromě skanzenu je významnou archeologickou památkou zřícenina hradu Rožnova na kopci Hradisku. Hrad vznikl někdy na přelomu 13.-14. století a byl pro "nepříležitost jeho" zbořen r. 1538. Nedaleko náměstí s barokními sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána je barokní kostel Všech svatých, postavený v l. 1745-1764. Jde o jednolodní stavbu s věží a sanktusníkem, uvnitř je 5 oltářů, malby provedl Gustav Boček ze Šternberka. V blízkosti někdejšího Lázeňského domu, přejmenovaného na Společenský dům, je pomník s bustou Františka Palackého z r. 1879.

Z l. 1950-1953 pochází roubená budova sboru českobratrské církve evangelické, postavená dle plánů architekta Boh. Bareše z Prahy, uvnitř je positiv z r. 1824 od pražského varhanáře Gartnera, přenesený sem z evangelického kostela v Rybníčkách u Příbora.

Ve městě je pomník T. G. Masaryka, památník osvobození a pamětní deska se jmény popravených a umučených účastníků boje za národní osvobození a obětí rasové perzekuce.