Absolvoval gymnázium v rodišti a doplňovací zkoušku složil na učitelském ústavu v Brně. Jako učitel působil v Zašové u Valašského Meziříčí a Komárovicích u Kelče. Od roku 1919 byl řídícím učitelem v Rožnově pod Radhoštěm a tam také prožil zbytek svého života.

Literatuře se věnoval již za studií. První verše publikoval v almanachu Zora 1884 pod pseudonymem M.Hanuš, povídku (Přes práh dětství) v Lumíru 1890. Jahn patří k nejvýraznějším představitelům kritického realismu na Moravě. Ve své tvorbě byl významně ovlivněn ruskými realisty zejména Turgeněvem. Náměty čerpal z poznámí drsných podmínek života na valašské vesnici, které vedly k pověrčivosti, alkoholismu a zaostalosti. Ráz prvních povídek je chmurný, hrdinové slabošští, poznamenaní bědným životem svého prostředí (povídkové knihy Nevzešlo ráno, Zapadlé úhory). V nejvýznamnějším Jahnově románu Selský práh kruté sobectví a touha po bohatství narušuje vztahy mezi lidmi, brání jim ve štěstí. Později se Jahnův pohled na život Valašska projasňuje (Horští lidé a jiné povídky, román Slunečná paseka). V této době vzniká veršovaná valašská idyla Lukáš Ruman a řada podobně laděných lyrických básní (Písně rodného kraje). Půvabná je kniha Jahnových vzpomínek na dětství na Valašsku Jarní píseň. Jahnův jazyk je úsporný, kořeněný nářečními prvky, ale dialektu se spisovatel záměrně vyhýbá. Jahnovy prózy z městského prostředí i lumírovsky laděná přírodní poezie (Beskydy) nedosahují významu jeho próz. Z rukopisných Pamětí vyšla jen část pod názvem Vzpomínky na Valašské Meziříčí jako příloha Kulturního zpravodaje města Valašského Meziříčí v roce 1975.