Otec byl barvířem, strýc F. Zedník malířem, dědeček varhanářem. Studoval německou nižší reálku v Novém Jičíně, pak valašskomeziříčskou Státní odbornou školu pro zpracování dřeva. Pracoval pak v různých místech a odvětvích uměleckého průmyslu. Sedm let byl dekoratérem, kresličem a koloristou v Budapešti. Čtyři roky působil v Egyptě ve fotografickém ateliéru. Roku 1898 se vrátil do Valašského Meziříčí a věnoval se malířství. V roce 1907 tu patřil k organizátorům druhé výstavy moravských umělců a stál u zrodu Sdružení výtvarných umělců moravských. Zde založil s bratrem Aloisem keramickou dílnu, kterou pak roku 1909 přenesli do Rožnova pod Radhoštěm, kde pak oba i se sestrou Julií žili a pracovali. Významně se zasloužil o vznik Valašského muzea v přírodě v roce 1925. Bohumír Jaroněk procestoval skoro celou Evropu i část Orientu, seznámil se s uměním své doby. Nejvíce na něho zapůsobili impresionisté a lidová tvorba rodného kraje. Plošným dekorativismem svých děl však patří k předním představitelům české secese. Maloval akvarelem, kvašem i olejem, vyryl řadu grafických listů. Obdivuhodné jsou jeho barevné dřevoryty, vytvořené soutiskem až jedenácti desek s charakteristickou barevností (Valašský včelín). Vysoce je ocenil švýcarský kritik W. Ritter. Jimi se výrazně zapsal do dějin českého umění. Oblíbil si valašské chalupy (Podzim na Valašsku) a zejména Štramberk, který často zobrazoval (Štramberk se studnou).