Studoval valašskomeziříčské gymnázium a MU v Brně. Působil jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu. Již od studentských let se zajímal o národopis a shromažďoval pro jeho studium doklady. Svou státní práci: Kunovice - národopisný obraz valašské dědiny rozšířil v roce 1953 a dosáhl doktorátu. Pracoval pak v gottwaldovském (zlínském) muzeu a od roku 1960 byl ředitelem Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Řadu let sbíral s J. N. Poláškem na Valašsku lidové písně, které pak vydali pod názvem Valaské pěsničky. V roce 1958 k nim přidal ze společného sběru jako šestý svazek Valaských pěsniček Tance, povědačky, přísloví, dětské hry. Na ně navazují další zpěvníky Za lidovou písní Valašskokloboucka (1988), Písně z doby roboty, zbojnické a vojenské (1989 s Kubešovou statí Poddanské poměry na Valašsku) a Písně zbojnické (1994).

Velmi se zasloužil o vznik řady valašských kroužků. Napsal mnoho národopisných článků, sestavoval pásma (Vánoce, vánoce, skoro-i budete, Jak se na Valašsku strašívalo), v rukopisu zůstala Valaská svaďba od Mezříče.